Svatební obřad má napříč všemi kulturami, etniky a náboženskými směry společné jedno, jde o rituál, při němž muž a žena oficiálně spojují do budoucna svůj život. V některých zemích je svatba již spíše přežitkem nebo jen formální záležitostí a mohou být oddány i páry stejného pohlaví. V jiných částech světa je svatba obřadem životně důležitým, který provází řada zvyků a tradičních rituálů. Evropskou svatbu v pojetí anglosaské kultury známe, pojďme tedy nahlédnout pod pokličku zvyklostí muslimských, čínských či židovských.
Tradiční muslimská
Sňatek je většinou organizován rodiči, žena žádá o ruku muže prostřednictvím některého z mužských příbuzných. Muslimské ženy se nesmí provdat za muže jiného náboženského vyznání nebo bez vyznání, muži se mohou oženit se ženou, která je křesťanka nebo židovka, pokud jejich děti budou vychovány jako muslimové. Uzavřít sňatek je podle Islámu náboženskou i sociální povinností, neexistuje však systém registrace ani oddací list. K uskutečnění platného obřadu jsou nutní jen dva svědkové - muži. Obřad je v souladu s jednoduchostí a prostotou rituálů Islámu a trvá asi jednu a půl hodiny. Ve svatebních zvycích asijských a arabských muslimů je spousta odlišností. Asijská muslimská nevěsta si obléká zářivé, světlé šaty, zdobené velkým množstvím ornamentů a ozdobí se nápadnými šperky, zatímco arabská nevěsta si obléká dlouhé bílé šaty a závoj. Ruce a nohy si zdobí henna tetováním. První noc manželského života stráví novomanželé odděleně.
Svatba čínská
Čínský svatební obřad probíhá v domě rodičů ženicha, kam nevěsta přichází a kde budou společně po sňatku bydlet. Nevěsta se dostaví ke svatebnímu obřadu pouze v doprovodu družiček. Ostatní příbuzní nevěsty zůstávají doma. Na cestu jí dávají rodiče peníze, které si připne pro štěstí pod svatební šaty a po celý svatební den je má u sebe. Tradiční svatební barvou šatů je červená, barva štěstí. Před vstupem do domu se snoubenci postaví čelem k sobě a ukloní se nebi, zemi, poté rodičům a nakonec sami sobě. Pak se nevěsta snaží vstoupit dveřmi do domu, všichni ženichovi příbuzní jí v tom brání, pomáhají jí pouze její družičky. Nevěstě se to pokaždé nakonec za všeobecného veselí podaří. Uvnitř následuje slavnostní hostina. Novomanželé začínají tradiční nudlovou polévkou, nudle je ale v každé misce pouze jedna a to velmi, velmi dlouhá. Ta symbolizuje novomanželům dlouhý život. Pro štěstí jim prý stačí jen jediné sousto. A pak se již všichni přítomní pustí do hodování a slavení. V průběhu dne přijímají novomanželé svatební dary, výlučně peníze od nejbližších členů ženichovy rodiny. Čínská svatba se tedy obejde bez manželského slibu. Úředně je sňatek vyřízen jednoduchým zápisem v matrice bez nám známého obřadu. V Číně není zvykem, aby novomanželé trávili první svatební noc spolu.
Adéla Benešová
2024 ©